Nízkoenergetické domy
Za nízkoenergetické domy považuje ČSN 730540:2 budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 50 kWh/(m2a), pokud využívají velmi účinnou otopnou soustavu. Toto kritérium se používá bez ohledu na tvar budovy. Při vhodném kompaktním tvaru bude pochopitelně snadněji splnitelné než při tvaru velmi členitém. Z praktického hlediska však nelze dosáhnout parametrů nízkoenergetického domu bez systému nuceného větrání s rekuperací.
Proč volit nízkoenergetický dům?
- nízké náklady na vytápění
- stálý přívod čerstvého vzduchu
- netvoří se průvan
- žádné teplotní rozdíly v místnosti
- příjemné teploty v zimě i v létě
- ekologické bydlení šetrné k přírodě
Co je nezbytné pro nízkoenergetický dům?
- větší vrstva tepelné izolace
- kvalitní okna i rámy
- účinné větrání s rekuperací
Tepelná izolace nízkoenergetických domů
Předpokladem nízkoenergetických domů je nižší spotřeba tepla. Aby se do něj mohlo dodávat méně energie než u standardního domu, a přesto v něm zůstala tepelná pohoda, je třeba teplo v domě chránit. Silná vrstva tepelné izolace bez tepelných mostů výrazně snižuje tepelné ztráty.
V běžném domě je až 95 % větrání realizováno spárami a větracími jednotkami (digestoře, ventilátory). S tím je spojen i únik tepla bez návratu. Často se pak setkáváme s různými mýty a pověrami ohledně použití tepelné izolace. Nejčastějším argumentem odpůrců tepelné izolace (zvláště polystyrénu) je, že konstrukce po zateplení „nedýchá“.
V nízkoenergetických domem používáme k dýchání a výměně vzduchu jiné, efektivnější způsoby, mezi něž patří rekuperace. U nízkoenergetických domů je vhodná tepelná izolace tohoto systému minimálně 200 mm. Tvarovky jsou připraveny na jednoduchou povrchovou úpravu, vnější tenkovrstvá omítka, vnitřní taktéž, nebo můžete použít jádrovou se štukem, či sádrovou omítku.
Další součástí zateplení celé obálky je konstrukce střechy. Požadavky na zateplení plochých nebo šikmých střech jsou téměř totožné. Pokud se chceme dostat do nízkoenergetického standardu, volíme minimálně Ustřechy = 0,15 W/(m2.K). Volba materiálu u jednoplášťových plochých střech je ovlivněna i tuhostí tepelně izolačního materiálu, protože se často využívá jako pochozí, nebo je na povrchu tvořena vegetační vrstvou.
Je-li dům nepodsklepený, je to vždy lepší řešení a existuje více efektivních variant zateplení. Jedna z takových možností nastává tehdy, je-li konstrukce podlahy nad železobetonovou deskou, pak je možno tepelný izolant navrhnout pod desku (např. systém ISOQUICK nebo drcené pěnosklo jako podsyp) a styk s obvodovou konstrukcí pak nevykazuje žádné tepelné mosty. V případě podsklepeného domu je třeba oddělit prostory buď tepelnou izolací pod stropem, nebo je možné mít tepelnou izolaci jako součást podlahy, ale zde musíme volit pevnější materiál.
Okna a rámy u nízkoenergetických domů
Okna u nízkoenergetických domů mají důležitou roli, plní totiž dvojí funkci. Nejenže nám umožňují prosvítit pokoje, ale také výrazně přispívají k úspoře tepla na vytápění. Energie, která se dostává přes zasklení do interiéru, snižuje potřebu tepla na vytápění. Toto oceníme zejména v zimním období. Naopak v létě, kdy je sluníčka více, musíme počítat s některým ze systémů stínění.
Tyto systémy mohou působit i esteticky, např. přesah balkonu. Nebo můžeme okno doplnit žaluziemi či roletami. Achillovu patu okna tvoří rám, který je nutný dobře zateplit (nejlépe zalomením ostění v exteriérové části). I tak je důležité volit rám s vynikajícími tepelně-technickými vlastnostmi a je jedno, zda bude plastový, dřevěný, či kombinovaný. Při výběru okna je důležité soustředit se na celkový součinitel prostupu tepla, to znamená včetně rámu, který by neměl přesahovat 1 W/(m2K).
U nízkoenergetických domů používáme vícenásobný systém zasklení. Minimální je použití dvojskel, nejčastěji pak trojskel, které jsou vyplněny argonem nebo kryptonem. V dnešní době se jako součást zasklení používá tepelné zrcadlo nebo-li Heat MirrorTM, což je polyesterová fólie pokrytá speciálními vrstvami oxidů kovů, jejíž umístění bývá ve střední vrstvě mezi skly. Tato aplikace výrazně zlepšuje součinitel prostupu tepla skel, ovšem pořizovací cena takovéhoto systému zasklení je poněkud vyšší.
Některá okna je možné navrhnout jako neotvíravá. Tím zlepšíme celkové tepelné vlastnosti okna, ale je třeba zohlednit provozní aspekt návrhu (možnost mytí oken, možnost úniku osob).
Větrání a rekuperace u nízkoenergetických domů
V nízkoenergetických domech větrat bez toho, aniž bychom teplo využili, rozhodně nechceme. K tomu slouží systém řízeného větrání s rekuperací. Zařízení nasává čerstvý vzduch automaticky z venkovního prostředí a přivádí ho dovnitř. Vzduch přitom prochází přes filtr, který ho zbavuje škodlivin, a před vstupem do místnosti se ještě dohřeje na pokojovou teplotu. Vzduch, který odchází z místnosti, si přes tepelný výměník předá velkou část tepla se vzduchem přívodním.
Účinnost těchto tak zvaných rekuperátorů může být až 95 %. Znamená to, že dohřívat, ať už elektricky nebo teplovodně, musíme pouze zbylých 5 %. A právě v tom je velká úspora tepla. V domě je neustále čerstvý vzduch, který je díky kvalitním filtrům zbaven prachu, pylu a dalších nečistot, což je důležitým faktorem zejména pro alergiky. Celý systém je veden v podlaze nebo v podhledu.
Systém však není postaven tak, že v domě máte jen samé potrubí. Přívod vzduchu je v pobytových místnostech (pokoje, ložnice, obývací pokoj) situován pomocí vyústků v podlaze, nebo ve stěně těsně nad podlahou. Odvod vzduchu je v centrálním prostoru (hala, chodba) a logicky tam, kde potřebujeme odtah škodlivin a vlhkosti, tedy na wc, v koupelně, kuchyni a popřípadě šatně. V těchto místnostech může být snížený podhled a tak je ideální umístit nasávací hlavice do podstropní konstrukce nebo těsně pod strop.
Větrací jednotka se nejčastěji umísťuje např. do technické místnosti, kde není tak vysoký požadavek na bezhlučnost, nicméně celkový provoz větrání je prakticky neslyšitelný. K dokonalému efektu je vhodné kombinovat jednotku se vzduchovým zemním výměníkem tepla, což je v podstatě potrubí zakopané cca 2 m pod terénem. Během zimního období funguje jako přirozená ochrana proti mrazu a naopak během léta umožní předchlazení vzduchu a zlepšení tepelné pohody v objektu. Je to dáno tím, že v hloubce 2 m je konstantní teplota okolo +10°C.
