Proč si nechat udělat římsu (slunolam)
/in /by

Skoro každý si dnes přeje mít dům příjemně prosvětlený a  prosluněný. Klienti u moderních staveb často požadují velké prosklené stěny a HS portály.  Nikdo nechce trávit většinu svého volného času v místnosti, která viděla sluneční paprsek jen na pár minut denně a díky tomu je chladná, až depresivní. Mít příjemné klima a světlo v interiéru je prostě trendem , nutností a ve velké míře ovlivňuje  naší náladu.

Je ovšem období v roce, které poskytuje slunečního záření až moc. Je to léto. Někdy teplo bývá nesnesitelné a utíkáme se ochladit do méně osvětlených prostor nebo pouštíme ne příliš zdravou a provozně dražší řešení –  klimatizaci.

Právě kvůli těmto případům často naši architekti využívají římsy = hmota domu ,která krom stínění často  zlepšuje  estetiku a dynamiku objektu .  Stávají se čím dál oblíbenějším pomocníkem a partnerem v oboru stínící techniky jak pro rodinné domy, tak administrativní budovy

Hlavním posláním  je regulovat přísun přímého slunečního světla do místnosti nebo na objekt, který chceme clonit a tím tak zabránit nadměrnému přehřívání. Nemusíme se ovšem bát tmy, protože nepřímému světlu zabráněno není.  Tímto druhem clonění dochází nejen ke zlepšení světelného komfortu uvnitř místnosti, kdy nedochází k oslnění, ale zároveň se nesnižuje volný výhled do exteriéru, jako to bývá u předokenního stínění – žaluzií, rolet, okenic nebo vertikálních slunolamů

LETNÍ VS. ZIMNÍ SLUNCE

Sluneční záření a teplotní vlivy se mění v závislosti na letním či zimním působení slunce. I když slunce každý den následuje stejnou trasu od východu k západu, jeho trajektorie se velice liší. V létě se slunce pohybuje po mnohem vyšší trajektorii (téměř nad střechou domu, dům nevytváří skoro žádný stín) než v zimě, kdy je jeho trajektorie mnohem níže(nižší úhel- dům vytváří větší stín).

Maximální výškový úhel (63,4°) nastává v den letního slunovratu 23.6.. Nejnižší denní maximum hodnoty výškového úhlu (16,6°) nastává v den zimního slunovratu 21/22.12.

U slunolamu je velkou výhodou to, že si zákazník může ,,naporoučet“ své preference (každému vadí v určité hodiny sluneční paprsky jinak ) a dle toho se vypočítá přesná poloha, velikost a nasměrování slunolamu).

Dle těchto preferencí naši technici a architekti vytvoří takový slunolam, který díky správnému natočení lamel odcloní sluneční paprsky přesně v určeném časovém rozmezí. Vše se tak stane před tím, než se dostanou do interiéru a způsobí přímé osvícení nebo přehřátí.

 

 

slunce a slunolam batima

​

ÚČINNOST SLUNOLAMU

slunolam

Jak již bylo řečeno, umístění závisí na preferencích majitele, rozhodně také ale na jeho geometrii, tj. kolik plochy okna dokáže zastínit a dále na orientaci okna, nad kterým je římsa ( slunolam) umístěn. Nejvíce se vyplatí  na jih, nejméně na sever. Tam jsou téměř zbytečné. Na severu slouží většinou k dotvoření vzhledu budovy a jako dekorace.

Při zhodnocování energetické úspornosti  je nezbytné pochopení základních pojmů z oblasti izolace budov. Veškerý vnější energetický příjem budovy je ovlivněn slunečním zářením, přičemž závisí na daných geografických a časových podmínkách. Důležité jsou také pojmy jako sluneční deklinace, výška slunce nad obzorem nebo azimut stěny a mnoho dalšího.

Od toho jsou ale naši architekti, kteří klientovi pomohou se v pojmech vyznat a vyberou to nejlepší možné řešení pro jejich pozemek, světovou orientaci, energetický standard a požadovaný komfort.

Autor : Ing.  Vladimír Zákopčan

 

Realizace ploché střechy
/in /by

V hodně lidech z dávných minulých dob nebo podceněných veřejných zakázek přetrvává dogma o zatékání plochých střech.

Hlavní příčinou zatékání střech v minulosti byla neprofesionalita, nekvalitní materiály a zaostalé řešení detailu a celkové koncepce domu, kde i nesprávně udělané základy či nesprávně udělaný strop výrazně ovlivňovali pohyb stavby a roztržení izolace.

  1. je potřeba bazírovat na kvalitních základech a stropní konstrukci – navržené statikem za pomoci inženýrsko -geologického průzkumu  a provedeno zkušenou realizační firmou
  2. správně technologické provedení – dodržení počtu potřebných vpustí a umístnění min 1m od atiky , spádování min 3%, spádování atiky min 5 % , minimální DN vpusti 100 mm (kvůli možnosti ucpání) , aplikovaní bezpečnostních přepadů – chrličů v atikách (pojistka v případě jakýchkoliv poruch vpustí)
  3. ideální skladba nepochozí ploché střechy  – kačírek frakce 16/32 , geotextílie 300g/m2 , HI fólie odolná vůči UV záření , střešní tepelná izolace , parozábrana – sloužící jako pojistní hydroizolace, spádová vrstva – lehčený beton ve spádu
  4. kvalitní vyřešené veškeré detaily viz obrázky – atiky doporučujeme obalit celé folií s ukončením okapničkou (nebo závětrnou lištou), dvoustupňové vpusti opatřené kvalitními košíky (pro perfekcionisty elektronicky vyhřívané vpusti), použití všech systémových prvků kolem prostupu instalací , …

V dnešní době je možnosti provést kvalitní plochou střechu jednoduché a řešení je celá řada, ale musí se sejít kvalitní projektant a správná realizační firma. V případě, že zvažujete na Váš dům aplikovat plochou střechu , doporučujeme si vybírat projektanty a realizační firmy zaměřené jen na domy s plochými střechami.

Autor : Vladimír Zákopčan

 

Jak nejlépe zvládnout inženýring
/in /by

Hezký den,

Rád bych dnes rozebral skutečný příběh z Moravy ohledně inženýringu. Je to přesně 12 měsíců co jsme pro klienta připravili samostatný projekt na ohlášení stavby. Klient chtěl ušetřit výhledově 10-15 tisíc za tuto službu a nenechal si doporučit a odmítl službu inženýringu od naši společnosti nebo od jakéhokoliv profesionála. Kdy mne klient ubezpečoval slovy: Pane Zákopčane, nedávejte mi prosím nápovědu, já vím, co mám dělat.

Po předání dokumentace klientovi, začal klient sám oběhávat dotčené orgány, ale jen ty, které znal nebo si možná někde přečetl. Nasbíral si asi 50% stanovisek a vydal se spolu s dokumentaci  na úřad. Na úřadě mu samozřejmě řekli, že mu hodně věcí chybí a nemají čas ho učit, co má obsahovat kompletní žádost o stavební povolení. Již 2x podával žádost sám a pokaždé bez úspěchu a po roce mi volal, že potřebuje pomoct s doprojektováním dalších podmínek od úřadu. Úřednici od něho vyžadují už i naprosté detaily a kontroluji mu průvodní zprávy a text ve všech výkresech slovíčko po slovíčku. Tohle slovíčkaření ale oddaluje možnost výstavby a ve velké míře spotřebovává čas klientovi a rovněž projektantovi, protože v ostatních 99,99% dokumentace je vždy v pořádku a schválená.

Mnohdy jsou úřednici přehlceni prací, a proto nemají pochopení pro lidi, kteří jim práci více komplikují. Atmosféra v takových případech se dá krájet a není bezpečné si z hlediska uskutečnění plánů kličkovat na úřadech a zdržovat tím celý proces. Řešení je jednoduché, najmout si na tuto práci profesionála.

Kdo chce boxovat v ringu sám, ten musí znát řádně projekt včetně všech náležitostí (normy, vyhlášky, předpisy), musí předvídat údery a včasně předávat získané informace osobám zpracovávající projekt.

Inženýring je jako zdolávání Himalájí. Člověk neví, kde všude ho to zavede a jakou cestu bezpečně zvládne až k vrcholu.

Doufám, že článkem ulehčíme okolností ne jen budoucím stavebníkům, ale rovněž úřadům, které jsou aktuálně zahlcené a mají co dělat, aby zkontrolovali v dokumentaci to co v ní dle vyhlášek, norem a předpisů být musí …

Z naší strany již projektovou dokumentaci bez inženýringu nevydáváme a klientovi držíme pěstí v dalším boji.

My (MDD) vs architektonický ateliér
/in /by

Zdravím Vás, měl bych pro Vás zajímavý článek k zamyšlení. Chtěl bych na počátku říci, že není mým cílem nijak dehonestovat architektonické kanceláře, určitě ne všechny fungují tímto způsobem, jen bych rád poukázal na zkušenosti s klienty, kteří mě oslovují ke spolupráci, jelikož je spolupráce s architektonickým ateliérem zklamala. Těchto klientu přibývá a statisticky je to již náš každý druhý zákazník. Tento článek může být přínosem nejen pro budoucí stavebníky, ale i pro architektonické kanceláře, jelikož popíši návod, jak se nejčastějším chybám vyhnout …

Nejčastější chyby klasických architektonických kanceláří, od kterých se lišíme tím, že stavby navrhujeme, projektujeme ale i stavíme:

1. navržený dům je mimo rozpočet – nejčastější chyba se kterou mě klienti oslovují. Architektonický ateliér jim navrhl dům, na který nemají šanci dosáhnout.
Tip – na první schůzce je potřeba od klientu zjistit ne jenom jejich dispoziční požadavky, ale rovněž požadavky na technologie a kvalitu a výběr základních materiálu a dle toho zařadit do určité třídy standardu a tomu uzpůsobit užitnou plochu domu vzhledem k jejich rozpočtu. Finanční rozmezí je 35 – 55 tisíc korun (u garáží se dá snížit na 15-20 tisíc korun) za 1 m2.

2. neinformovanost o možnostech stavebních materiálů – svého architekta si můžete proklepnout již tím zdali Vám umí doporučit systémy z kterých postavit dům a ke každému Vám dokáže vysvětlit výhody / nevýhody. Hodně ateliérů spolupracuje s nějakým dodavatelem a proto tuto rozvahu nebudou chtít dělat a hned Vám doporučí systém, který je ´´nejlepší´´ a těší se na tučnou provizi.
Tip – klienta je potřeba obeznámit se všemi systémy – říct výhody, nevýhody, cenové srovnání, doporučení vzhledem k jejich energetické třídě, požadavky na akustické, tepelnotechnické a jiné vlastnosti.
Příkladem je, že třeba duté Prefa stopy jsou o 1/3 levnější než monolitický strop. Dutá cihla z betonu je 3x levnější než keramická, vápenopísková, porobetonová –  domy se dnes v 90% beztak zateplují. Více na toto téma si můžete pročíst v mém článku na blogu Z jakého materiálu postavit dům?

3. neinformovanost o technologiích na vytápění a jejich finanční návratnosti – věděli jste, že třeba doplněk jakým je rekuperace se často za život nevratní investice? Informace k tomuto tématu naleznete v mém dalším článku: Čím v domě topit?
Tip – nastudovat si veškeré technologie na vytápění a jejich cenové návratnosti a přizpůsobit je požadavkům klienta.

4. navržené skladby nebo technické řešení, které nelze realizovat.
Tip – architektonický ateliér by měl mít po ruce stavbyvedoucího alespoň na konzultace nebo konzultovat navržené detaily s realizačními firmami a dodavateli.

5) neprovedení inženýrsko – geolofgický průzkum
– důležitá záležitost pro návrh efektivních (nepředimenzovaných)  základových konstrukcí a vsaků pro dešťové vody.
Tip: Záležitost, která stojí 15 – 20 tisíc může ušetřit nemale nečekané prostředky, navíc čas u realizace, pokud se u výkopových prací zjistí neobvyklé základové poměry.
6) neoceněné / nedoceněné profese
– rozpočet od architektonických studii dost často nemám podrobně rozepsané položky jednotlivých profesí (Elektro, ZTI, UT, VZT), často se zapomíná na ventilátory záchodu, digestoře a podobně. Setkali jsme se s rozpočty, kde celá profese – například elektro bylo v jedné nebo ve dvou položkách. Následně Vám stavební firmy nedokážou adekvátně ocenit realizaci.
Tip – pokud ateliér nemá komplexního rozpočtáře na všechny profese a podrobné položky, ať Vám rozpočtuji stavební část a statiku a veškeré profese si dejte nacenit ( výkaz výměr i rozpočet) realizačním firmám jednotlivých profesí. Tento výkaz výměr následně můžete se stavebním části  a statikou  použít u tendru. Je potřeba nezapomenout zkoordinovat výkopové a zemní práce u venkovních rozvodů.

Nejdůležitějším bodem před započetím jakékoliv činnosti spojené s návrhem a realizací domu je předprojektová příprava. Zde si dokážete vzhledem k obrovskému množství možností na trhu najít to správné řešení pro vlastnosti jaké požadujete za disponibilní a vyhovující rozpočet.

Proč investovat do realizační dokumentace?
/in /by

U individuálního návrhu domu jsou 3 fáze projektu:
-studie,
-projekt pro vyřízení stavebního povolení / při získaní podpisu sousedů – projekt pro ohlášení stavby,
-realizační dokumentace.

V tomto článku bych rád popsal, proč je poslední ze tří fází projektu tak důležitá ale mnoho stavebníku jej neřeší. Podle této dokumentace se má správně provádět stavba.

Z osobních zkušenost mám zato, že hlavním důvodem proč realizační dokumentaci opomíjejí je jeho cena – orientačně na dům cca 250m2 je cena kolem 100 tisíc CZK.

Zde uvedu několik důvodu proč do ni investovat:

– U realizační dokumentace statik provádí podrobnější výpočty jednotlivých konstrukcí (stropy, základy, schodiště, …) zde je možnost ušetřit několik sto tisíc proti dokumentaci na stavební povolení, kde byli konstrukce jednoduše spočtené a předimenzované.

– Realizační dokumentace vyřeší prostřednictvím výkresu detailů veškeré kritické detaily na stavbě (tepelné mosty, přechody konstrukcí, …) nehrozí tak defekty stavby a prodlužuje se její životnost.

– Skloubení všech řemesel (VZT,ZTI,ELEKTRO), aby nedocházelo ke kolizím a byly včas připravené prostupy konstrukcí. Dodatečné vrtání není zcela jednoduchá a finančně levná záležitost.

– Realizační dokumentace Vám nabídne i výpočet topení, tepelných ztrát jednotlivých místností a dimenzaci potrubí i s regulací. Realizátory topení mají ve zvyku okruhy topení 2x předimenzovat. S realizačním projektem se už nebudete muset dohadovat s topenářem, proč Vám dává tak velké radiátory, když ztráta místností je minimální. Prostě mu ukážete výkres, kde budou popsány teplotní spády, velikosti potrubí, délky potrubí s podrobným výpisem materiálů, specifikované radiátory, podlahové okruhy, regulace radiátorů, termohlavic, kotlu, akumulační nádrže a další.

– Nedílnou součástí realizační dokumentace je výkaz výměr a položkový rozpočet. Výkaz výměr

slouží k tomu, abyste měl k dispozici seznam všech materiálů a množství a podle tohoto seznamu můžete dát oceňovat realizačním firmám, která ocení veškeré uvedené položky (na žádnou nezapomenout) a Vy budete mít krásný přehled o nabídkách a můžete je lehce porovnávat. Dále Vás ujistí, že si firmy nebudou nárokovat drahé vícepráce, protože v projektu pro stavební povolení hodně položek nebude. Položkový rozpočet Vám určí maximální cenovou hranici Vašeho domu a Vy už předem budete vědět, jaká bude orientační cena za Váš dům. U tohoto bodu zdůrazním, že klienti jdou často u realizace domu na hranu svých finančních možnosti, určitě nebude příjemné bez realizačního projektu v průběhu realizace platit statisíce za vícepráce z úspor nebo jiných prostředků. Předem taky upozorňuji, i když se vyhotoví realizační dokumentace si nějakou rezervu ponechat (lokálně může být skála v zemi a podobně), ale určitě nehrozí vícepráce v takové míře jako u realizace domu podle stavebního povolení.

– Dokumentace slouží také technickému dozoru stavby, který může dohlížet na průběh realizace.

Na závěr bych rád doporučil všem stavebníkům tuto dokumentaci vyhotovit. Ušetří Vám nemalé náklady, vyřeší Vám všechny detaily, ušetří Vám čas, nepříjemnosti a prodluží živnost Vaši stavby. Říkám to, kam přijdu a pořád, dům si stavíme často jednou za život, je to náročný, dlouhý proces, investujte do prevence a bude se Vám spokojeně a dlouho bydlet bez problému, reklamací nebo oprav.

Kolik skutečně stojí nový rodinný dům a kdy ho začít plánovat
/in /by

Článek jsme připravili pro klienty, kteří chtějí znát orientační cenu domu ještě před tím, než je cokoliv nakresleno. Základním pravidlem však zůstává dostatečná rezerva, jelikož jsou výpočty orientační a faktory, které ovlivňuji konečnou cenu domu je mnoho.

 

Cena za realizaci rodinného domu se odvíjí od objemu stavby, složitosti stavby i parcely (například složité základové podmínky) od ceny použitých materiálů, kde zvláště v interiéru záleží na zvoleném standardu. Ale obecně lze říct, že dnešní cena za stavbu malého rodinného domu na klíč kolem 120 m2 bude stát mezi 4 000 000 Kč – 6 000 000 Kč. Pod tuto cenu se lze dostat jen obtížně a na úkor méně kvalitních materiálů.

Z osobních zkušeností doporučujeme při výběru individuálního projektu počítat s částkou od 10 000 000 Kč.

 

Z mé mnohaleté databáze bych jako základní hodnotu m3 OP uvedl 7200 Kč bez DPH, respektive 30 000 Kč/m2 podlahové plochy. Tuto cenu samozřejmě ovlivňuje tvar domu, složitost statických konstrukcí, zvolené materiály a vybavení, charakter parcely atd. Připomínám, že pasivní domy vycházejí obvykle minimálně o 10 % dráže.

Pokud se dívám do svých statistik, tak dům, který je vybaven nadstandardně, měl cenu i 53 000/m2, jednalo se ale o opravdu krásný dům, architektonicky zdařilý a plně vybavený.

V ceně se nejvíce může projevit nadměrné použití nadstandardních výrobků a technologií, hlavně používání skleněných nebo nerezových zábradlí a atypických truhlářských výrobků (schodiště, dveře, obklady, nebo např. zavěšené fasády, které bych rozhodně ke standardu nezařazoval). Klient ovlivňuje celkovou cenu hlavně výběrem interiérových materiálů – obkladů, dlažeb (za standard považuji 400 Kč/m2), nebo i souborem zařizovacích předmětů. Ceny, které jsem uvedl, obsahují většinou i připojení domu na inženýrské sítě, pokud stavíme na zasíťovaném pozemku. Jestliže jsme ušetřili na ceně pozemku a sítě nemáme vytažené na parcele, musíme počítat se samostatným nákladem v řádu i několika set tisíc korun.

Cenu domu samozřejmě ovlivní také nadstandardní požadavky na technologické vybavení, jako např. klimatizace, samostatná rekuperace (pokud neuvažujeme s teplovzdušným vybavením), slaboproudé rozvody nad rámec standardu nebo inteligentní řízení celého domu. Za přípočtovou položku k standardní ceně považuji i žaluzie nebo rolety, obzvláště při použití na všech oknech a s centrálním řízením. Nutno ještě připomenout, že i podsklepený dům může přinést při nevhodném návrhu řešení nebo výskytu zvýšené hladiny podzemních vod výrazné zvýšení nákladů na realizaci.

 

Orientační ceny domu

Nízkoenergetický dům standardní: 33 -36 000 Kč / m2 úžit. plochy
Pasivní dům standardní: 36 – 38 000 Kč / m2
Nízkoenergetický dům nadstandardní: 38 – 42 0000 Kč / m2
Pasivní dům nadstandardní: 42 – 52 000 Kč / m2

Náš tým se rozrůstá o mimořádné specialisty
/in /by
 
Ploché vs šikmé střechy
/in /by
 

Dva sousedé si postavili dům vedle sebe o stejné šířce a stejných světlých výšek místností ….

Jak je vidět z obrázku Vaše střecha dokáže ovlivnit hodně parametrů a užitných vlastností:

  1. Výška domu – u domu s plochou střechou postačuje nižší výška
  2. Plocha střechy – šikmá střecha má větší plochu tzn. potřebuje více krytiny a tím je dražší
  3. Obestavený objem – u šikmé střechy je menší obytný prostor viz obrázek a m3
  4. Užitná plocha – počítá se u min. světlá výška 2300 mm a v tomto případě je užitná plocha šikmé střechy menší
  5. Osvětlení interiérů – u šikmých střech lze osvětlovat pomoci střešních světlíku, které mají omezené menší rozměry, často se nedá větrat při bouřkách + akustika deště, poměrně často kondenzuji
  6. Tepelná pohoda – šikmé střechy mají často konstrukci ze dřeva s izolací – tzn. Nic s větší objemovou hmotností – znamená to přehřívání interiérů v letních obdobích
  7. Požární bezpečnost – u šikmých dřevěných střech je nižší, lze použit protipožární sádrokarton, ale ten se výrazně podepíše na ceně střechy. Často jsou u šikmých střech nedostatečně řešené prostupy komínu (kouřovodů) přes střešní konstrukci.
  8. Akustika – dřevěná šikmá střecha nemá objemovou hmotnost, tím je akustika této střechy horší
  9. Kondenzace – u šikmých střech vznikají mnohem častěji a je znovu důležité dělat precizně detaily (odborná firma) používat sádrokarton a parozábranu do vlhkých prostor
  10. Cena – cena šikmé střechy je vyšší pro větší plochu, množství materiálů, množství detailů
  11. Rekonstrukce – u ploché střechy je jednodušší a levnější rekonstrukce
  12. Povětrnost
  • Vichřice – unese dřív šikmou dřevěnou střechu
  • Sníh – sníh ze šikmé střechy často padá lidem na hlavu, lapače tento jev omezí, ale ne zcela zastaví. Ploché střechy jsou v dnešních projektech dimenzovány na zatížení sněhem, a pokud se dodrží statický návrh u realizace, není žádný problém.
  • Slunce – v letních měsících hrozí prohřátí šikmé dřevěné střechy
  • Voda – v tomto bodě často vyhrává šikmá střecha, ploché střechy jsou náchylnější na zatékání a musí se dodržet správná realizace a technologie:
  1. použít roztaženější hydroizolaci
  2. hydroizolaci chránit vůči UV záření – kačírek, štěrk, zemina, …
  3. dodržovat technologické přestávky u realizace
  4. správně navržené základy, které zamezí nadměrnému nerovnoměrnému sedání stavby
  5. provést precizně detaily na střeše (oplechování atiky, detaily kolem prostupů a vpustí, nepřerušovat hydroizolaci)

I u šikmých střech bývá problém s vodou, u šikmých střech jsou často zanedbávané:

  • správné posazení hřebenáčů a úžlabí
  • precizní detaily kolem střešních světlíků – často zatékají , použít kvalitní trojsklo a vyhnou se rosení střešních oken
  • správný detail ukončení střechy okapničkou a vyspádované střešní žlaby
  • nesprávně provedené odvětrání vzduchové mezery  – kondenzace vody
  • použité nesprávné parozábrany ve vlhkých prostorách (wc, koupelna)

 

Závěr

Pokud se rozhodnete pro šikmou střechu, z hlediska vlastností (ne vizuálu) doporučuji udělat klasický žb strop nad 2.np, ten zateplit a nad stropem udělat klasickou šikmou střechu s minimálním sklonem. Tento prostor mezi žb stropem a pod střechou může sloužit k úložným prostorům.

Článek píšu na základě vlastních zkušeností s bydlením v obou typech střech, z projekčních a realizačních zkušeností za 10 let.

Budu rád za další Vaše podněty, které mohou napomoci při rozhodování u volby typu střechy.

Jak vybrat správnou podlahovou krytinu
/in /by

Zvolit správně podlahovou krytinu tak, aby se líbila, neokoukala a zároveň řadu let dobře a bezpečně sloužila, vyžaduje alespoň základní orientaci a informovanost. Ta se navíc bude hodit i při konzultaci vhodnosti podlahy s odborníky ze specializovaných firem. Podlaha významně ovlivňuje komfort místnosti a nepřímo působí také na naše zdraví, od materiálového složení přes teplo od nohou až po třeba prašnost.

Podle čeho se při výběru rozhodovat?

Kritérií, podle kterých byste měli posuzovat typ podlah, je hned několik. Na prvním místě je místnost, respektive do jaké místnosti chcete podlahu položit. Dalším faktorem, který je potřeba vzít v potaz, je vytápění podlahy. Dále je nutné také zohlednit, zdali máte nějaké domácí zvíře, jehož drápky mohou podlahovou krytinu poškodit, či zvážit péči, kterou podlaha vyžaduje, a zdali se jí budete věnovat nebo radši oceníte podlahovou krytinu se snadnou údržbou.

Před pokládkou podlahové krytiny v celém interiéru musíte přesně vědět, jaké podlahy budou instalovány do jednotlivých místností a jaká je jejich celková výška, aby nevznikaly výškové rozdíly.

Pro výběr podlah byste měli zohlednit i budoucí výběr nábytku, zejména pohovek, konferenčních stolků i kuchyňské linky. Důležitým faktorem je velikost obýváku i světlo. Pokud si vyberete světlejší podlahu, je vhodnější tmavší nábytek, který vytvoří zajímavý kontrast. Chcete-li mít stejný nábytek a podlahu, pak nezapomeňte, že podlaha a nábytek by se měly lišit alespoň o dva odstíny.

Nároky na podlahu

Každý člověk má doma několik různě zařízených místností, proto se i požadavky na podlahu budou lišit. Obecně však lze říct, že do frekventovaných místností, jak je chodba, hala, schodiště či kuchyň je nutné zvolit podlahy odolné proti oděru, snadno udržovatelné a v neposlední řadě bezpečné. Do ložnice, obývacího či dětského pokoje jsou vhodné podlahové krytiny, které jsou na pohled i dotek „teplé“.

Masivní dřevo

Klasická podlaha z přírodního materiálu, parkety, podlahovky nebo palubky. Dílce z jednoho kusu dřeva, kde každý kus je originál. Pokládka je možná celoplošným lepením, případně u podlahovek/palubek šroubováním na dřevěný rošt. U některých výrobců díky vyfrézovaným drážkám je možné položit plovoucím způsobem na ocelové sponky. Možnost povrchové úpravy lakem nebo olejem a to transparentním-bezbarvým či tónovaným do určitého odstínu. V čem se liší? Lak dřevo uzavře, ale nevytváří skelný povrch. Podlahu stačí vysávat, občas setřít vlhkým hadrem nebo mopem. Když se povrch poškrábe, opotřebí nebo poškodí, musí se přebrousit a znovu nalakovat celá plocha místnosti. Oleje a vosky se do dřeva vsáknou a ponechají mu přírodní vzhled. Podlaha se musí čas od času odolejovat, výhodou je ale možnost lokálních oprav poškozených nebo ošlapaných míst. Na trhnu lze vybírat jak z měkčích,ale pocitově teplejších jehličnatých dřevin (smrk, borovice, modřín, sibiřský modřín), či tvrdých listnatých dřevin (dub, jasan, buk, ořech, třešeň a dalších). Některé dřeviny a rozměry lze použít také v kombinaci s podlahovým topením.

Výhody podlahy z masivního dřeva:

  • Dřevo pomáhá udržovat optimální klima v místnosti, pozitivně ovlivňuje vaše zdraví
  • Masivní dřevo tlumí zvuky, je tepelný izolant a zároveň pohlcuje pachy
  • Hodí se do každého interiéru, působí příjemně, teple, každá podlaha je originál s jedinečným vhledem
  • Při správné montáži vydrží dlouhá desetiletí
  • Mnohokrát se může renovovat a podlaha bude opět jako nová
  • Možnost barevné úpravy, tónování barevnými oleji či laky
  • Při zvolení vhodné dřeviny, rozměru a dodržení předpisů lze použít na podlahové topení

Nevýhody:

  • Časově náročnější a pracnější pokládka, kterou by měl provádět odborník
  • Dřevo se nehodí to vlhkého nebo velmi suchého prostředí
  • Pokud se nebude klima v místnostech pohybovat v optimálních hodnotách (relativní vlhkost 50-65%, teplota 15-25 %) Hrozí rozměrové změny. (bobtnání nebo seschnutí)
  • Aby bylo dřevo stále krásné vyžaduje průběžnou údržbu (suché čištění vysavačem, mokré čištění a osvěžení mýdlem na podlahy, případně ošetření olejem)

Vícevrstvé dřevěné podlahy

Patří do rodiny plovoucích podlah, ale mohou se i celoplošně lepit. Někdy se jim také říká „hotové parkety“, protože se po položení nebrousí a nelakují, jsou již upravené ve výrobě. Po položení se podlaha může hned používat. Jednotlivé lamely se skládají z nášlapné vrstvy kvalitního dřeva, středové vrstvy (většinou smrkové laťovky uložené napříč, která brání objemovým změnám) a spodní protitahové dýhy. Některé typy mají vespod nalepenou ještě protihlukovou podložku. Všechny vrstvy jsou pevně spojené lepením a lisováním při vysokých teplotách. Cena a také životnost podlahy závisí především na tloušťce a typu dřeviny nášlapné vrstvy. Bývá silná dva až šest milimetrů a protože při jednom broušení se odstraní kolem 0,3 mm dřeva, vydrží několik renovací. Nejlevnější varianty, dýhované podlahy s nášlapnou vrstvou kolem 0,6 mm, se brousit nemohou. Výhodou zejména při rekonstrukcích je malá celková tloušťka lamel, kolem 10 až 22 mm. Při pokládce se lamely nelepí v peru a drážce, jen do sebe zaklapnou. Pouze při montáži na podlahové topení se obvykle celoplošně lepí k podkladu. Výrobci se předhánějí v nabídce dřevin a vzorů: od nejmodernějšího vzhledu prkenné podlahy po vzor parket. Nevolte však jen podle vzhledu, podstatná je i přesnost a kvalita opracování jednotlivých lamel. K zajímavostem patří „historické“ podlahy, které mají nášlapnou vrstvu ze starého upraveného dřeva. Dodává jim to vzhled autentické letité podlahy. Tento moderní vzhled se dosahuje i úpravami nového dřeva – kartáčováním, katrováním, mořením apod.

Výhody vícevrstvých dřevěných podlah:

  • Rychlá montáž, podklad ale musí být rovný, pevný a suchý.
  • Po položení se podlaha může hned používat.
  • Možnost výběru vhodné tloušťky podlahy zejména při rekonstrukcích.
  • Nepřeberné množství vzorů, přírodní materiál.
  • Vhodnost některých typů na vodní nebo fóliové podlahové topení (toto použití musí být doporučeno výrobcem).

Nevýhody:

  • Podlaha je citlivá na mechanické poškození, vyžaduje také opatrnější údržbu.
  • Nehodí se do vlhkého prostředí, nesvědčí jí výkyvy teploty a vlhkosti.
  • Při montáži se musí počítat i s protihlukovou podložkou, aby podlaha neklapala.

Korkové podlahy

Korkové podlahy nemají punc reprezentativnosti, jejich vlastnosti z nich však dělají téměř ideální podlahovou krytinu pro jakýkoliv prostor. Vyrábějí se masivní dlaždice o tloušťce 6 až 8 mm (lze je brousit) a sendvičové dlaždice složené z pružného korkového jádra nebo HDF desky a nášlapné korkové dýhy. Při nákupu je třeba věnovat pozornost tloušťce materiálu: korek na podlahu by měl být alespoň 4 mm silný, se specifickou hmotností 400 až 420 kg/m³. Z výroby se dodávají dlaždice s hotovou povrchovou úpravou, připravené pro plovoucí pokládku, ale také bez povrchové úpravy nebo předlakované. Ty se po položení lakují několika vrstvami speciálního laku na korek. Důležité je vyrovnání a vyhlazení podkladu před lepením dlaždic a také pečlivé položení podle instrukcí prodejce. Při občasné vizuální kontrole celistvosti laku a případné opravě lokálního poškození na frekventovaných místech bude korková podlaha dlouho a dobře sloužit. Novinkou poslední doby jsou korkové podlahy s natištěným dekorem dřeva.

Výhody korkových podlah:

  • Měkký, pružný, teplý, tichý a odolný materiál.
  • Možnost výběru typu podle zátěže (pro velkou zátěž se dodávají korkové podlahy s fóliovaným povrchem).
  • Přírodní materiál.
  • Při získávání suroviny se nekácejí stromy – korkové duby.

Nevýhody:

  • Relativně malý výběr.
  • Potřeba šetrnější údržby, nutnost případných oprav na frekventovaných místech.

Laminátové podlahy

Plovoucí laminátové podlahy vznikly v sedmdesátých letech a rychle se z nich stal hit. V prodeji je mnoho značek, mnoho typů, s velkým cenovým rozptylem. Mezi laminátovými podlahami se dá vybrat pro jakýkoliv interiér, vybírat je však třeba pečlivě, protože jednotlivé typy jsou dimenzované pro různé zatížení a jejich vlastnosti dané technologií výroby i použitými materiály se dost liší. Evropská norma člení laminátové podlahy podle odolnosti do šesti tříd: třída 21až 23 je určena pro obytné prostory s mírnou až silnou zátěží, třída 31 až 33 pro komerční objekty. Označení třídy a příslušné piktogramy musí být u výrobku přiloženy. Nejrozšířenější jsou tzv. melaminové podlahy, které vyhovují běžnému zatížení. Jejich výroba není náročná, na nosnou desku se lisuje dekorační papír impregnovaný melaminem, případně se digitálně tiskne dekor přímo na nosnou desku, a tomu odpovídá i přijatelná cena. Melaminové podlahy jsou tvarově stabilní, poměrně pružné, ale najdou se mezi nimi jak kvalitní výrobky, tak podřadné zboží. Do extrémně zatížených prostor se používají podlahy z vysokotlakého laminátu. Jsou výrobně náročnější, odolnější a dražší než melaminové podlahy.

Výhody laminátových podlah:

  • Rychlá pokládka plovoucí způsobem na rovný, suchý a pevný podklad.
  • Poškozená lamela se může vyměnit, podlahu je možné kdykoliv rozebrat.
  • Snadná údržba, postačí podlahy zametat nebo vysát a občas setřít vlhkým hadrem. Nenanášejí se na ně žádná leštidla a vosky, povrch je už ve výrobě opatřen ochrannou vrstvou.
  • Dobře odolávají vzniku skvrn, nevadí jim jehlové podpatky, nezničitelné ale nejsou.
  • Velký výběr vzorů.

Nevýhody:

  • Jejich podstatu tvoří dřevitá vlákna, proto nesnášejí velkou vlhkost a nemohou se také pokládat na vlhký podklad. (S výjimkou typů přímo určených pro vlhké prostory.)
  • Jednou z nežádoucích vlastností laminátových podlah je hlučnost. Zmírňuje se protihlukovými podložkami pokládanými pod lamely, u některých typů je podložka přilepená už z výroby.
  • Chladnější, tvrdší povrch.
  • Poškozené lamely, např. pádem těžšího nebo ostrého předmětu, nelze renovovat, musí se vyměnit.

Linoleum

Pod pojmem „lino“ si většina lidí představí PVC, jde však o zcela odlišný materiál. Linoleum se vyrábí z přírodních surovin: lněného oleje, pryskyřic, korkové nebo dřevité moučky, pigmentů, vápence a juty. Korkové linoleum je pružnější, měkčí, má však větší obrusnost a rychleji se prošlape. Linoleum s dřevitou moučkou je pevnější a odolnější, dřevo se také lépe barví než korek. Do obytných a středně namáhaných prostor se používá linoleum o tloušťce 2 mm. Vyrábí se také jako plovoucí podlaha, pásy linolea jsou lepené na podkladovou desku opatřenou zámkovým systémem.

Výhody linolea:

  • Materiál z přírodních surovin, absence chemikálií.
  • Dobrá odolnost proti opotřebení a hygieničnost (materiál omezuje šíření bakterií a mikroorganismů).
  • Dlouhá životnost, protože je probarvené v celé vrstvě a zachovává si tak stále neměnný vzhled.

Nevýhody:

  • Vyžaduje pravidelnou údržbu, ve frekventovaných prostorách se musí častěji voskovat.
  • Nemůže se pokládat na vlhký podklad a jeho pokládka vyžaduje větší pečlivost než PVC (linoleum musí být např. perfektně přilepené, protože přírodní materiál má tendenci pracovat).
  • Plovoucí konstrukce je citlivá na vlhkost.

Designové vinylové podlahy

Oproti klasickému PVC v rolích jsou vinylové dílce odolnější proti mechanickému poškození. Vyrábějí se v celé řadě vzorů a nejsou náročné na čas ani prostředky při údržbě. V jejich prospěch mluví také výborné tepelně izolační a akustické vlastnosti a vhodnost použití na podlahové topení. Tepelný odpor je podle typu materiálu dvakrát až čtyřikrát menší než u laminátových podlah. Vyrábějí se lepené dílce nebo dílce se zámkovým systémem určené pro plovoucí pokládku, které mají buď celovinylovou konstrukci, nebo třívrstvou tvořenou základní deskou z HDF, vinylovým nášlapem a korkovým podkladem. Nejvyšší kategorií jsou pak celovinylové dílce bez lepení a bez zámků, s robustní konstrukcí a vysokou stabilitou. Díky 3D technologii využívající obousměrnou reliéfní ražbu krytina získává dokonalý prostorový vzhled dřeva, vlnitého plechu, štípaného kamene, keramické dlažby a podobně. Součástí podkladové vrstvy je mřížka ze skelného vlákna, která zajišťuje rozměrovou stálost. Nejlevnější dílce jsou cenově rovnatelné s laminátem, ale nabízejí příjemnější užitné vlastnosti. U vyšších kategorií je cena srovnatelná s dřevěnou třívrstvou podlahou.

Výhody designových vinylových podlah:

  • Tichý a pružný došlap.
  • Hygienický povrch.
  • Nevadí jim vlhkost a voda.
  • Poměrně velký výběr vzorů.
  • Vhodné pro podlahové topení.
  • Jednoduchá údržba.
  • Dobrá mechanická odolnost, tepelně izolační a akustické vlastnosti.
  • U plovoucích typů možnost okamžité pokládky na připravený podklad (montáž je čistá a rychlá), při opravách se vymění jen poškozený díl.

Nevýhody:

  • Nejde o přírodní materiál.
  • U lepených dílců je nutná odborná pokládka se správným lepidlem. Jinak se podlahovina srazí, mezi díly pak vzniknou mezery, ve kterých se usazují nečistoty.
  • Nejjednodušší a také nejlevnější vinylové dílce mají tloušťku obvykle 2 mm a pokládají se lepením. Takto položená podlaha se však hůře opravuje, nedá se vyměnit poškozené místo, protože je fixovaná k podkladu. A plně platí, že levnější povrch vyžaduje dražší podklad.
  • Třívrstvé konstrukce jsou choulostivé na vlhkost.

Koberce

Kvalita koberce je dána jeho konstrukcí a druhem vlákna a praktické zkušenosti ukazují, že je dobré koupit nejvyšší kvalitu, jakou rozpočet dovolí. Do hodně zatížených místností se hodí vpichované koberce nebo smyčkové. Nášlapná vrstva ze smyček je kompaktnější než řezaný vlas a již při průměrné kvalitě vlákna koberec lépe odolává sešlapání. Koberce s řezaným vlasem se vyrábějí v mnoha variantách: od vysoce odolných, určených pro frekventované veřejné prostory, po komfortní, měkké, s vysokým vlasem. Extrémně odolné koberce nabízejí malý komfort a naopak vysoce komfortní nevydrží velkou zátěž. Většina výrobců pracuje s umělými vlákny, zejména polyamidem (nylonem), polypropylenem, polyesterem. Nylon je mimořádně pružný a trvanlivý, dobře odolává špíně, má vysokou mechanickou odolnost a tvarovou paměť. Levnější polypropylen nabízí antistatické vlastnosti, ale menší pružnost. Měkký polyester se dobře barví a mechanickou odolností předčí polypropylen. Vlna se na celoplošné koberce nepoužívá tak často, vysoká cena ji předurčuje pro luxusní objekty. Charakter moderního koberce určuje spíš jeho struktura, časté jsou kombinace různé výšky vláken nebo vlasu a smyčky, velmi oblíbené jsou střapaté koberce s vysokým vlasem. Kusový koberec může být značnou a dlouhodobou investicí (ručně vázané originály z Orientu) i nápaditým doplňkem za pár stokorun. Hodně se v této kategorii prosazují přírodní materiály: kromě vlny také bavlna, juta, sisal, papír.

Výhody celoplošných koberců:

  • Velký výběr vzorů, barev a typů.
  • Zlepšují akustiku v místnosti.
  • Měkký, teplý došlap.
  • Zabraňují víření prachu.
  • Tepelně izolují.

Nevýhody:

  • Náročnější údržba, nutný kvalitní vysavač a občasné mokré čištění.
  • Zachytává se v nich srst domácích zvířat.
  • Horší odolnost proti skvrnám.
  • Kratší životnost oproti pevným podlahám.

Keramická dlažba

Keramická dlažba je asi nejuniverzálnější podlahovou krytinou. Neexistuje místnost, kde by nebylo vhodné dlažbu využít jako podlahovou krytinu. Její oblíbenost tkví zejména v perfektním vzhledu, dlouhé životnosti a snadné údržbě.  S nekonečnou vynalézavostí designerů je dlažba schopná sjednotit, nebo naopak oživit interiér. Jediným problémem zůstává vybrat z nepřeberného množství materiálů, barev, velikostí a povrchových úprav.

Výhody keramických dlažeb

  • Odolnost a trvanlivost.
  • Velký výběr vzorů, barev a typů.
  • Snadno se udržuje.
  • Vysoká tepelná vodivost.

Nevýhody

  • Studený povrch.
  • Tvrdý povrch.
  • Mohou být kluzké.
Jak vybrat správný krb
/in /by

To se Vám pokusím vysvětlit a tím i usnadnit Vaše rozhodnutí. Aby vaše rozhodování bylo snazší přečtěte si těchto 5 bodů, které vám mohou pomoci :

1/ Krb jen na okrasu nebo i na vytápění?

Na okrasu se většinou staví otevřené krby zatímco pro vytápění se používají krby s krbovou vložkou, která má větší účinnost a stačí jí komín s menším průměrem oproti otevřenému krbu.

Výhody:
Otevřený krb
· přímý pohledový kontakt s ohněm a vůní dřeva

Krbová vložka
· u většiny vložek maximální pohled na oheň (vložky s vysouváním dvířek nahoru lze používat jako otevřené krby pokud to výrobce povoluje)
· úspora dřeva (až 70% oproti otevřeným krbům)
· vyšší účinnost (až 75% oproti otevřeným krbům)
· nízká prašnost a kouřivost (oproti otevřeným krbům)
· možnost vytápět okolní místnosti (teplovzdušně a teplovodně)
Nevýhody:
Otevřený krb
· nízká účinnost (5-35%)
· vyšší spotřeba dřeva
· vyšší prašnost
· možnost zpětného tahu (zvláště u krbu stavěných svépomocí)
· vyšší nebezpečí požáru (vypadnutí žhavého uhlíku)
· nízká schopnost vytápění okolních místností

Krbová vložka
· menší pohled na oheň (oproti otevřenému krbu)

2/ Jak výkonnou vložku?

Výkon vložky je nutno volit podle velikosti místnosti s krbem a místností, které chcete vytápět. To platí zvláště v případě teplovzdušného vytápění. (Aby jste v místnosti o 16m2 neměly krb o výkonu 25kW v kterém si nemůžete pořádně zatopit.)
Také je nutno hledět na průměr komína, který by měl být stejný nebo mírně větší než je odkouření na zamýšlené vložce. V případě teplovodního vytápění je tento problém složitější a je nutno hledět, jak na výkon kotle tak i na výkon teplovodního systému. Kolik je schopen předat otopným tělesům (vyzářit nebo jinak přenést) i jak bude krb zapojen (jako hlavní, nebo přídavný zdroj tepla) a nebo použít akumulační nádrž přiměřeného obsahu, kterou můžeme doporučit zvláště v případě, že krb je jediným nebo hlavním zdrojem tepla v objektu.

3/ Vložku s otevíráním klasickým nebo vysunováním nahoru?

Dnešní moderní vložky umožňují i vysunování přikládacích dvířek vzhůru do tělesa krbu a tak používat krbovou vložku jako otevřený krb (pokud to výrobce povoluje). Ovšem za vyšší cenu.

4/ Vložku dvouplášťovou nebo jednoplášťovou či teplovodní?

Dnes je již na trhu velké množství jak dvouplášťových tak jednoplášťových vložek od velkého množství tuzemských a zahraničních výrobců.

Výhody:
Jednoplášťová vložka
· není potřeba ventilátoru (při rozvodu do vzdálenosti 5m od krbového tělesa)
· větší objem ohřívaného vzduchu
· takřka nemožnost přehřátí vložky (při správné obestavbě)
· většinou nižší pořizovací náklady oproti dvouplášťové vložce
· možnost používat i při výpadku nebo nepřítomnosti el.energie

Dvouplášťová vložka
· rychlejší přenos tepla oproti jednoplášťové vložce

Nevýhody:
Jednoplášťová vložka
· možnost přenosu kouře do ostatních místností (teplovzdušným rozvodem při nesprávném přikládání)

Dvouplášťová vložka
· u většiny potřeba ventilátoru
· vyšší hlučnost (v případě ventilátoru)
· možnost přehřátí vložky (v případě chyby ventilátoru a výpadku el. energie)
· většinou nemožnost přenosu kouře do ostatních místností (teplovzdušným rozvodem při nesprávném přikládání)

5/ Krbovou vložku připojit k teplovodnímu vytápění?

U některých vložek to je možné i později. V moderní době využití všech druhů energií a jejich levnější výroby je možnost také efektivně využít krb k výrobě tepla a tak ušetřit mnohé náklady na vytápění. Krb s teplovodní krbovou vložkou Vám pomůže snížit, při vhodné instalaci, až 80% nákladů, které byste zaplatily za jiné druhy vytápění. Proto se vám v krátké době vrátí náklady na pořízení krbu. Teplovodní zařízení (strojovna) je umístěno u stávajícího kotle a proto neruší celkový dojem krbového tělesa. Někdo si možná řekne „Na co krb, když kotel je levnější?“ Kotel je většinou umístěn ve sklepě a pohled na něj není zrovna nejlepší podívaná. Pohled do ohně většinu lidí okouzluje i uklidňuje a proto pomáhá nastolit tu pravou domácí pohodu. Jsou to chvíle oddechu, potěšení s nejbližšími, nebo s přáteli. I vaše děti jistě rády budou pomáhat zatopit v krbu. Krbové vložky s teplovodním výměníkem je možno používat jako hlavní zdroj topení nebo jako pomocný zdroj vytápění a nebo v přechodném období ( jaro a podzim) či v době kdy se ochladí a je neekonomické roztápět kotel. Teplovodní vložku je nutno dobře vybrat, aby nebyla předimenzována nebo naopak poddimenzována. Proto je výhodné si nechat poradit od odborníka a nechat si vysvětlit jaké jsou možnosti určité krbové vložky, jaké jsou její výkony i jaké s ní má sám specialista zkušenosti. Krb s teplovodní vložkou je možno zapojit do systému s elektrickým či plynovým kotlem tak, aby po zatopení byl kotel automaticky odpojen a naopak. Vše funguje automaticky bez potřeby ručního přepínání a uzavírání ventilů a kohoutů.Tím se předchází chybě obsluhy. Také je možnost připojit k teplovodní vložce akumulační nádrž a tím zkvalitnit komfort tohoto zapojení. Protože v době kdy již krb nehoří, je možno čerpat akumulované teplo z nádrže např. v noci nebo po odchodu do zaměstnání.